27.1.2016 | Filharmonie v každé rodině – to je velmi podařený slogan. A vůbec se nedivím, že se týká Filharmonie Hradec Králové. Jde o těleso, které roste právě s jedinečnou a odvážnou dramaturgií, mimo zavedené mantinely. Jsem rád a velmi natěšen, že se tak bude dít i mimo festival Hudební fórum a jednorázové crossoverové koncerty, že půjde o výchovné, respektive iniciační koncerty, myšlenkově soudržný projekt. Neboť zaměřený na mladé a nejmladší posluchače, na školy a rodiny, jež v drtivé většině případů zcela rezignovaly na jakoukoli smysluplnou hudební výchovu. Mladý posluchač hltá z internetu nejen jalové informace, ale také hudbu, a to ještě navíc klipovitým způsobem. Nemá smysl rozebírat estetickou hodnotu takových vjemů, to je nabíledni. Přitom kvalitní hudby (a kultury obecně) je tolik! Ale jak mladý člověk může objevovat dobrou hudbu, když mu ji nikdo nenabídne? A následně: jak dokáže rozpoznat, co je kvalitní hudba, a co jen komerční produkt?
Filharmonie Hradec Králové se v tomto projektu otevírá zcela netknutému posluchači. Zkusí mu nabídnout alternativu k hudbě, již doposud poslouchal, a to většinou jen na jedno ucho. To, že se na tom bude podílet také Lukáš Hurník, sám hudební tvůrce, je dobře. Umí o hudbě mluvit, může fungovat dokonce jako idol. I já jsem jako kluk vzhlížel k takovému člověku. Také Paul Mauffray může zapůsobit. Sám jsem byl toho svědkem, když žákům a studentům představoval Leoše Janáčka.
Projekt je pak korunován strhujícími adaptacemi slavných skladeb rockových velikánů Pink Floyd. Tuhle kapelu znají všichni, patří k tomu kvalitnímu, prověřenému časem, který bývá jinak k rockové hudbě dosti nemilosrdný. Ukázat Filharmonii jako šlapající rockery, to bude pro mladé posluchače velmi objevné. A jistě toto poznání nezůstane bez ohlasu.
27.1. 2016 Jan Hocek, hudební publicista