Hudební fórum Hradec Králové

Za prvé: Hudební fórum si dokázalo najít originální tvář, čímž se stalo atraktivním i pro zahraniční publikum. Program totiž nemá poskládaný ze všehochuti, a už vůbec nepřistoupilo na taktiku "pro jistotu mixujeme hodnotná díla a populární kousky" (v tomto ohledu je nezapomenutelný Mahlerův festival v Jihlavě, který uváděl Lucii Bílou a Prodanou nevěstu). Dramaturg Vítězslav Mikeš promítl do festivalového zaměření svou znalost postsovětské scény, zvlášť duchovně orientovaných autorů. Nejpopulárnějším z nich je nepochybně "spirituální minimalista" Arvo Pärt: vloni zněl v hradecké katedrále jeho liturgický cyklus během tradičních "hodinek", tedy i ve tři ráno.

Za druhé: festival sebevědomě vybírá autory "první ligy" a dobře ví, které dosud neuvedené skladby v Čechách má smysl zdolat. Dodnes obdivuji, že se před pár lety rozhodl pro multimediální dílo Steva Reicha Tři příběhy (mj. o nukleárních testech na souostroví Bikini a klonování ovce Dolly), kde je orchestr nucen hrát synchronně s rytmizovaným filmem. Letos dominují festivalu - živě přítomní - vrcholní skladatelé z Pobaltí. Lotyšského Peteris Vaskse, reflektivním ponorem lehce příbuzného Pärtovi, znají posluchači nahrávek Kronos Quartetu a Gidona Kremera, na provedení jeho Violoncellového koncertu se v Hradci bude podílet Jiří Bárta. Nejmladší ze slavných hostů, Erkki-Sven Tüür, začínal v artrockové kapele, dnes už je vážený autor, jehož orchestrální zvuk odráží fakt, že je mu důvěrně známá baltská krajina ostrůvků a strážců majáků.

A do třetice: velká část skladeb na fóru patří k relativně "snazšímu" spektru dnešní tvorby, které může snadno lapit posluchače zážitkem ze zvuku, melodiemi, ba i vášnivostí. Ta rozhodně nebyla cizí svatému heretikovi Alfredu Schnittkemu, jehož Symfonii č. 1 dirigoval Marko Ivanović v úterý. Ale Hudební fórum běží až do středy: kdo to umí rozeznat, ví, že celý jeho program je výjimečný.