2.10.2026 | V minulém roce jste ve Filharmonii Hradec Králové vystoupil s Gilem Goldsteinem. Letos představíte své newyorské kolegy. Můžete nám projekt Rudy Linka Trio Live blíže představit?

Nejdřív drobná oprava – Gil měl bohužel loni operaci srdce, a tak ho zastoupil italsko-švýcarský pianista Lorenzo De Finti, který odvedl skvělou práci. Na ten koncert moc rád vzpomínám.
Moje trio je zdánlivě klasická jazzová sestava – kytara, kontrabas a bicí. Říkám „zdánlivě“, protože naše hudba čerpá ze všech možných hudebních světů – od blues přes rock a folk až po klasiku – ale všechno je filtrováno jazzovou citlivostí, melodikou a rytmem. Hrajeme spolu už dvanáct let, známe se natolik, že naše souhra se často pohybuje na hranici telepatie… a někdy ji i překračuje.

Mám dojem, že není rok, kdy byste nepřišel s dalším projektem – ať už hudebním, televizním, rozhlasovým, nebo úplně jiným. Jste autorem Vaší biografie a vystupujete i s vlastní one man show. Kde berete inspiraci a taky „drajv“ vymýšlet pořád něco nového? 

Není to tak, že bych seděl doma a přemýšlel, co jsem ještě neudělal. To ne... Všechny moje aktivity na sebe přirozeně navazují. Hudba je pro mě především forma komunikace – i když ta naše je beze slov, pořád je to komunikace mezi muzikanty i s publikem.
A o komunikaci se snažím ve všem, co dělám – ať už hraju s kapelou, mluvím ve své one man show, natáčím podcast Všechno v pořádku, nebo píšu. Velmi si vážím toho, že publikum je pořád se mnou.

Co u Vás naopak zůstává, je Váš vztah k jazzové hudbě. Vy jste se narodil jste v období komunistického režimu. Co pro Vás v té době jazz znamenal? Přečetla jsem si, že jste si půjčoval desky z americké ambasády. Kdo Vás seznámil s jazzem? 

Jazz je životní filozofie, ale zároveň něco velmi konkrétního, co se člověk učí celý život. Jazzová harmonie a rytmus jsou na té nejvyšší hudební úrovni – a k tomu se přidává to nejdůležitější: najít vlastní hlas a nebát se ho použít. To je samozřejmě v přímém rozporu s jakýmkoli totalitním režimem. Už jako čtrnáctiletý jsem potkal muzikanty, kteří jazz hráli a měli přitom obrovský smysl pro humor. Měl jsem to štěstí, že mým učitelem improvizace byl Karel Velebný, který stál u zrodu Járy Cimrmana.
Jazz má k humoru velmi blízko a moje celoživotní motto zní: „Berte humor velmi vážně.“ I na tom stojí moje one man show, kde víc mluvím, než hraju, i moje knížka.

Jak se Váš vztah k jazzu vyvíjel? 

Už si tykáme...:))

Myslíte si, že jazz je názor?

Jazz je především odvaha věřit tomu, že nota, kterou právě zahrajete, udělá tu skladbu lepší.  Není to vůbec jednoduché a chce to obrovskou praxi. Možná je to podobné jako u chirurgů nebo horolezců – tedy u lidí, kteří musí věřit sami sobě.  Nevím...

Když čtu, kdo byli Vaši profesoři kytary, hudebníci, se kterými jste spolupracoval a spolupracujete, lidé z branže, se kterými se setkáváte, nemůžu se nezeptat – s kým jste ještě nespolupracoval, ale chtěl byste? 

Takových muzikantů je spousta. Ale popravdě – někdy sám nevěřím, kolik úžasných lidí jsem už potkal a kolik z nich se stalo mými přáteli. Jim Hall, John Abercrombie, Paul Motian, John Scofield, Ralph Towner…a mnoho dalších. Tihle lidé jsou opravdové legendy a možná, co je ještě důležitější než „spolupracovat“, je mít možnost s nimi sedět u večeře, dát si skleničku vína a poslouchat desky.

Žil jste v Československu, ve Švédsku a nyní v Americe. Máte tři státní občanství a chalupu na Šumavě. Jak vnímáte pojem domov a odráží se Vaše zkušenost v hudbě, kterou děláte?

Domov je pocit, který si každý vytváří sám pro sebe.   Pro někoho je to konkrétní místo, kde se narodil. Pro mě je to mnohem širší pojem – spojený s možností volby.
Praha je můj domov, protože jsem se tam narodil. Stockholm, protože mě přijal v době, kdy jsem žádný domov neměl, a potkal jsem tam svou ženu Annu. New York, protože je otevřený celému světu a je neustálou inspirací. A Šumava, protože tam je ticho a zahrada, která v mém životě hraje čím dál větší roli. Všechny tyto domovy jsem si vybral sám – a možná právě proto si jich tolik vážím. Zapomněl jsem ještě na Itálii.... A všechny tyhle domovy jsou slyšet v hudbě, kterou skládám a ale i jak hraju.  Je to těžké vysvětlovat, ale asi jsme všichni narozeni s nějakým vnitřním hlasem, který se prostě nedá ignorovat.  Uslyšíte ho 9. října a těším se na to moc.

Rudy Linka (*1960) je světoznámý česko-americký jazzový kytarista, skladatel a producent. V roce 1979 emigroval z tehdejšího Československa a přes Švédsko se dostal do USA, kde vystudoval prestižní Berklee College of Music. Studoval u legend, jako jsou Jim Hall, John Abercrombie a John Scofield, a spolupracoval s Paulem Motianem, Gilem Goldsteinem, Georgem Mrazem a dalšími. Prestižní časopis DownBeat ho zařadil mezi deset nejlepších jazzových kytaristů světa. V České republice založil a dodnes vede populární open-air festival Bohemia JazzFest, spolupracuje s Českým rozhlasem i Českou televizí. Ve Filharmonii Hradec Králové letos vystoupí už počtvrté – tentokrát s bubeníkem Rudym Roystonem a kontrabasistou Chrisem van Voorst van Beestem v projektu Rudy Linka Trio Live.