recenze Vlasty Reittererové ke koncertu FHK 23. února (B6) – Foerster, Penderecki

24.2.2017

  • kdy vyšlo: 02/2017

Pět abonentních řad, mimořádné koncerty, festival Hudební fórum, účast na Smetanových dnech v Plzni, na Festivalu Pardubické hudební jaro a dalších podnicích – Filharmonie Hradec Králové se prezentuje činností nejen bohatou, ale také dramaturgicky zajímavou. V jejích programech se objevují rovnovážně díla osvědčeného kmenového repertoáru vedle seznámení s méně známými a novými skladbami i pořady tzv. „cross over“.

Ve čtvrtek 23. února tak při abonentním koncertu zazněla díla Josefa Bohuslava Foerstera a Krzysztofa Pendereckého. První z autorů patří sice ke klasikům české hudby, v programech se však objevuje spíše výjimečně. Krzysztof Penderecki je klasik hudby 20. století, a to nejen polské. Uvedení Foersterovy Symfonie č. 4 c moll op. 54 „Veliká noc“ a Pendereckého Te Deum spojovala křesťanská myšlenka. Ve Foersterově symfonii se prolíná s prožitkem velikonočních svátků jako svátků jara, jak je vnímalo dětství, až k závěrečnému uvědomění jejich posvátného významu. A Krzysztof Penderecki věnoval své Te Deum z roku 1980 papeži Janu Pavlu II., jehož význam si s odstupem let teprve plně uvědomujeme.

Foersterova hudba je ve všech složkách vyvážená, působí smířlivě a vyrovnaně – taková byla i skladatelova nekonfliktní povaha –, neprozrazuje osobní pochybnosti, vnitřní sváry, neprovokuje a nedráždí. Snad jsou to právě tyto vlastnosti, pro které zůstává Foerster dnes v repertoáru stranou. Srovnání s Gustavem Mahlerem, jaké se občas objevuje, nemá opodstatnění. Foersterova Veliká noc není líčením tragédie ukřižování, je vzpomínkou téměř idylickou, včetně závěrečného obrazu zmrtvýchvstání. Dirigent Andreas Sebastian Weiser dbal v duchu skladatelovy uměřenosti ve volbě prostředků na míru i v interpretaci. Nepřipustil tempové ani dynamické výkyvy; pouze hornová sekce (má vynikající hráče!) trochu příliš vyčnívala. Harmonium v závěru přece jen nemohlo plně nahradit varhanní part, koncertní sály bez nich však jinou možnost nemají.

Kontrast s Pendereckého Te Deum nemohl být větší. Hymnus na oslavu Boha a prosba o jeho záštitu pro čtyři sólisty, sbor a orchestr je plný naléhavosti a k Foersterově symfonii tvořil výtečnou protiváhu a zároveň doplněk. Ve skvělé formě se (opět jednou) představil Pražský filharmonický sbor, připravený Lukášem Vasilkem. Ze čtyř sólistů se se svým partem nejlépe vyrovnali mezzosopranistka Anna Lubańska a basista Szymon Kobyliński. Témbr slovenského tenoristy Ondreje Šalinga působil ve srovnání s nimi málo výrazně. Sopranistka Ewa Biegas, zřejmě v domnění, že se jedná o moderní dílo, nasadila zbytečně rovný, ostrý tón, ve výškách jako by na hranici svých možností.

Koncert byl spojen s vernisáží výstavy o životě a díle Josefa Bohuslava Foerstera, kterou ve spolupráci s Filharmonií Hradec Králové připravila Společnost Josefa Bohuslava Foerstera, z. s. a zpěvem Foersterova sboru Lesní studánka ji uvedl královéhradecký sbor Jitro. V prostorách FHK bude výstava přístupná do 10. března 2017.

-VR-