Na prahu 19. století se svět měnil a klavír s ním. Beethoven, Clementi i Dusík píší hudbu, která se už nechce jen líbit. Chce mluvit, cítit a zápasit. Každý z nich k tomu přistupuje jinak: Beethoven s vášní a odvahou, Dusík s jemností a Clementi s precizní technikou. Tóny se proměňují v myšlenky, emoce i sny. Vojtěch Spurný usedne ke kladívkovému klavíru, nástroji citlivému na každý záchvěv, a upozorní na okamžik, kdy se klasicismus začíná proměňovat v romantismus.

Ludwig van Beethoven (1770–1827)
Klavírní sonáta č. 5 c moll op. 10/1 [1795]/1796

Ludwig van Beethoven (1770–1827)
12 variací na ruský tanec z baletu Das Waldmädchen Pavla Vranického pro klavír WoO 71 (1796/97)

Muzio Clementi (1752–1832)
Klavírní sonáta g moll op. 34/2 (1795)

Jan Ladislav Dusík (Dussek) (1760–1812)
Klavírní sonáta c moll op. 35/3 C 151 (1797)

Vojtěch Spurný kladívkový klavír