Nádherymilovné Drážďany – majestátní Řím – okouzlující Paříž – svůdné Benátky – univerzitní Lipsko – pulzující Hamburk

Měl pravdu Angličan Charles Burney, když prohlásil, že "italská hudba je mnohem lepší než hudba francouzská, což sami Francouzi objektivně uznávají"?

Spolu s ním můžeme navštívit několik barokních evropských metropolí a zjistit, jaká hudba se v nich v dané době hrála. Poznáme tak nejen francouzské a italské baroko, ale rovněž "smíšený styl", za jehož tvůrci jsou považováni Němci, zejména Telemann. A možná zjistíme, že i v době, kdy byla Evropa rozdělena na řadu malých států a státečků, si dokázala na jedné straně udržet místní originalitu a na straně druhé vytvořit cosi jako univerzální evropský barokní styl...

Jan Dismas Zelenka (1679–1745)
Hipocondrie A dur ZWV 187 (1723)

Arcangelo Corelli (1653–1713)
Concerto grosso g moll (fatto per la notte di Natale) op. 6 č. 8 – „Vánoční koncert“ (1712)

Jean-Baptiste Lully (1632–1687)
Suita z Armidy LWV 71 (1686)

Antonio Vivaldi (1678–1741)
Concerto G dur RV 151 – „Concerto alla Rustica“

Johann Sebastian Bach (1685–1750)
Braniborský koncert č. 3 G dur BWV 1048 (1721)

Georg Philipp Telemann (1681–1767)
Völker-Ouvertüre, Ouvertürensuite B dur TWV 55:B5

Filharmonie Hradec Králové
Vojtěch Spurný dirigent